Historie domova

     Domov důchodců je umístěn v historické lokalitě města Borohrádek, v místech původní tvrze a pozdějšího zámku.   

     První, ovšem nepotvrzená, zpráva o městečku Borohrádek pochází z roku 1308, kdy neznámý rytíř Jaroslav z Bolehrádku, spolu s Ctiborem z Uherska, vybojoval vítěznou bitvu s Němci mezi Turovem a Opočnem při říčce Černé a přivedl na své panství nemálo německých zajatců. Zpráva o jejich vítězství se roznesla nejen po celých Čechách, ale i daleko do ciziny, neboť nebylo v té době slýcháno, aby rytířské vojsko bylo poraženo drobnými a chudými zemany, špatně vyzbrojenými a podporovanými selským lidem.

     První písemná zpráva o městečku a o tvrzi pochází z roku 1342, kdy Borohrádek synové Mikuláše z Potštejna postupovali své matce Elišce, jako náhradu za její věno. Mikuláš z Potštejna, loupeživý rytíř v době vlády Jana Lucemburského, přepadal obchodníky na jejich cestách, olupoval je a pustošil vesnice. Mikuláš nalezl smrt ve zřícené věži svého hradu v roce 1339 při obléhání Karlem IV.

      Karel IV. prokazatelně nocoval v Borohrádku 11. října 1363 a 9. října 1365 při svých cestách do Vratislavi. Zdá se tedy, že borohrádecká tvrz byla načas i sídlem královské posádky, která udržovala v kraji bezpečnost a pořádek.

     Z dalších majitelů tvrze jmenujme Matěje z Třence (1366), Půtu nejstaršího z Častolovic (1379 - 1389) a Matěje House z Hrádku (1414). Od roku 1415 se stali až do roku 1582 majiteli  Lickové z Rýzmburka, za jejichž panství pravděpodobně došlo k přestavbě a rozšíření původní tvrze.

     V roce 1582 prodali zadlužení Lickové panství měštanu Kryštofovi staršímu Betengelovi z Neuenperka. Jeho potomkům za účast ve stavovském odboji v letech 1618 - 1620 bylo panství zkonfiskováno a prodáno Vincentovi Muschingerovi z Gumpendorfu.

     O tzv. "Panský dům" rozšířená borohrádecká tvrz sloužila v této době jako příležitostné sídlo dalším majitelům borohrádeckého a rychnovského panství. Vedle zmiňovaného Vincenta Muschingera (1623 - 1629) to byli Vincent Zucconi (1629 - 1635), Eleonora, manželka císaře Ferdinanda II., (1635 - 1640) a po roce 1640 Albrecht Libštejnský z Kolowrat se svými dědici. Teprve po výstavbě nového zámku v Rychnově n. K., na konci 17. století, ztratila borohrádecká tvrz význam panského sídla a zůstala jen hospodářským centrem borohrádeckého panství.

     Současný zámek vystavěli Betengelové v sousedtví staré tvrze na počátku 17. století. Další přestavby provedl kolem až roku 1730 František Karel II. Libštejnský z Kolowrat. Také v této době zanikla původní tvrz.

     V roce 1811 zámek vyhořel. Teprve za Františka Josefa II. Libštejnského z Kolowrat v letech 1816 - 1820 byl zámek opraven a přestavěn v tehdy panujícím klasicistním slohu. Takto přestavěný zámek zůstal v majetku Libštejnských-Kolowratů do roku 1861.

     Po smrti posledního příslušníka této větve rodu Libštejnských zdědil Borohrádek František Lützow s manželkou Jindřiškou, rozenou ze Seymour. Po její smrti zdědila zámek její dcera Růžena, provdaná Salm-Salmová. Tomuto rodu byl zámek v roce 1945 zkonfiskován.

     V souvislosti s novým využitím zámku byly v roce 1957 - 1958 provedeny rozsáhlé stavební úpravy zámku. Přízemní části byly zvýšeny o jedno patro. Úpravy byly velmi zdařilé a nijak architektonicky nenarušily charakter zámku.

     Od roku 1958 je zámek využíván jako domov důchodců. Po četných stavebních úpravách a po ne zcela vizuálně zdařilé přístavbě výtahu ztratil zámeček architektonických kvalit.

     Na počátku 80. let 20. století byl postaven v místech původní staré tvrze nový moderní pavilon, který je se zámkem propojen spojovacím krčkem.

     V minulých letech zanedbaný zámecký park prochází v současné době revitalizací a je oazou zeleně a klidu pro současné obyvatele.

 

Použity materiály z knihy F. Musila a L. Svobody Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov n. K., Grantis s.r.o., Ústí n. O., 1998